Noční můra výčepních

Píše se o nás: GURMET: Nadchlo nás

Načepovat deset piv, vyběhnout s nimi dvě patra a - pokud možno - nic nerozlít. A ještě spěchat, hodně spěchat, protože jde o čas. Takové je zadání nezvyklé soutěže nazvané Pinkasova noční můra, která se koná vždycky na podzim v legendární restauraci U Pinkasů.

Tedy vždycky ne, jen posledních deset let, kdy netradiční soutěž vznikla jako pocta těžkému údělu zdejších výčepních, kteří po dlouhá desetiletí museli nosit čepovanou plzeň ze sklepa do druhého patra a denně třeba i stokrát zdolat jedenačtyřicet schodů. Dnes už je pípa v každém patře, a tak jde hlavně o zábavu, která je oslavou piva i tradice: vždyť to byl právě Jakub Pinkas, který jen pár měsíců po zrození plzeňského piva odhadl jeho potenciál, pověsil své krejčovské řemeslo na hřebíček a stal se prvním pražským “ambasadorem” dnes světově proslulé značky.

Ale zpátky k soutěži. Letošního ročníku se zúčastnilo patnáct výčepních z nichž několik přijelo z ciziny - z Německa, Polska, Rumunska i Velké Británie. A byl to mazec. Díky kameře mohli návštěvníci usazení v salonku v prvním patře sledovat nejen dobeh, ale i čepování. Protože pivo na začátku dost pěnilo, první pětice na startu to odnesla poměrně pomalými časy. Ale pak se začalo zrychlovat a heroické výkony výčepních vyvolávaly stále větší emoce a bouřlivější atmosféru. Navíc každá další várka se okamžitě servírovala hostům, což při frekvenci deseti kousků každých pět minut vyžadovalo také náležité sportovní výkony návštěvníků. Přestože v minulých letech vždy vítězili domácí borci - tedy míněno pražští výčepní - tentokrát se velmi dobře uvedla konkurence z ciziny a titul vítěze si k překvapení všech odnesl sympaticky Polák Jacek Maliszewski z varšavské České pivni restaurace s časem 1:36.53. A kromě sudu plzeňského a poukazu na večeři U Pinkasů dostal také krásnou noční můru v prosklené krabičce.

Bezprostředně po soutěži začala měsíční oslava 177. výročí první várky Pilsner Urquell, k Pinkasům přijel pivní průvod v dobových kostýmech a za přítomnosti emeritního vrchního sládka Václava Berky byl naražen sud nefiltrovaného ležáku. A všichni si tak mohli uvědomit, jak smutný a nudný by byl náš život, kdybychom neměli plzeňské.

GURMET: 12/2019, str. 22